DOF adapter

Jak docílit s digitální kamerou filmového vzhledu?

Rotující matnice I Vibrující matnice I Návod I Problémy

K profesionálním digitálním kamerám se vyrábí nástavec na 35 mm objektivy, který je velmi nákladný. Např. firma JVC ho ke svým kamerám nabízí za „pouhých“ 299 tisíc korun  (více než cena za jejich HDV kameru!). Nazývá ho Mini 35. Jiné firmy jsou levnější, ale pro amatéra stále nedostupné. A o co vlastně jde? Převrácený obraz je skrz objektiv promítán na matnici, ze které je snímán kamerou na čip. Matnice rotuje, aby nedocházelo ke kresbě zrna. Regulace otáček mění jemnost zrna – čím rychleji se točí, tím je zrno méně vidět. Zní to tak jednoduše, že jsem začal přemýšlet, jak podobnou věc na svou kameru SONY TRV 75E vyrobit.

Nejprve jsem vypreparoval matnici ze staré Praktiky, abych vyzkoušel, že celá věc funguje. Obraz se skutečně skrz objektiv na matnici promítl a já jej kamerou v makro režimu zaostřil. Nicméně na matnici jsou zaměřovací znaky a na obraze je velmi patrné zrno matnice. A tak jsem celou věc odložil, protože sehnat velkou čistou matnici, kterou bych mohl roztočit mi přišlo nákladné.

Rotující matnice

O rok později jsem narazil na podrobný návod podobného nástavce (posuďte sami, jak podobného). Po shlédnutí video ukázky jsem se rozhodl celou šílenost sestrojit, ačkoli výsledek nebyl nic moc. Efekt malé hloubky pole byl ale patrný a všechny ukázky měly svou atmosféru. Celý nápad byl založen na tom, že místo matnice se dá použít obyčejné cédéčko, které se z jedné strany obrousí brusným papírem (zmatní se). Motor ze starého CD přehrávače matnici roztočí, aby nebylo zrno (spíš škrábance po smirku) vidět.

Objektiv jsem použil ze starého fotoaparátu. Jde o objektiv Canon FD 50 se světelností 1.8, který má při plném otevření clony velmi malou hloubku pole. Kvalitu obrazu ovšem zhoršovala přílišná vignetace (ztmavení obrazu v rozích), která se při snímání projevila. Poškrábané CD navíc zadržovalo příliš světla a pro zaostření výřezu z obrazu byly zapotřebí předsádkové makro kroužky (které také trochu světla spolkonou). Celý mechanismus byl uschován v překližkové krabici, takže s ní kamera vypadala dost ohyzdně.

Díky roztočenému CD celý obraz trochu „dýchal“. Stojí ale za to se na mé první záběry podívat. Velmi to připomíná záběry z prvních barevných kamer pro domácí použití. Další problém, který vyvstal je převrácení obrazu. V hledáčku (nebo na LCD zobrazovači) je obraz otočen jak horizontálně, tak vertikálně. Tím pádem vám při natáčení objekty utíkají a cokoli natočit z ruky bez třesu a nechtěných švenků je téměř nemožné.

Vibrující matnice

Dalším krokem za úspěchem je DOF nástavec s vibrující matnicí. Aby se zrno „rozmylo“, nemusí se matnice zákonitě točit, ale může třeba vibrovat! To jsem zjistil z jednoho tutorialu bohužel až po 14 dnech práce s překližkovou krabicí. Výhodou je velikost. Celý mechanismus se dá uschovat do tubusu, na který se připevní objektiv. Do tubusu se zabuduje matnice (tentokrát jsem použil špičkovou z Canonu EOS 5D). Matnice se připevní na plošku – která se (např. pomocí vibračního motorku z telefonu) chvěje. Zní to jednoduše, ale práci to dalo. Nicméně výsledek je velmi uspokojivý. Matnice je natolik jemná, že nemusí ani vibrovat. Pokud ale na matnici ulpí prach, v záběru je hned vidět. Proto jsem u vibrace zůstal – prach se rozmaže a tím pádem pro oko prostě „zmizí“.

Problém převráceného obrazu jsem ale zcela nevyřešil. Povedlo se mi obraz převrátit jen vertikálně (malým zásahem do kamery). Další natáčení je pak otázkou zvyku. Jisté řešení je, ale je to jen další ohyzdná překližková krabice mezi objektivy. Nebo velkým zásahem do kamery, ale jen pro odvážné kutily! Horizontální i vertikální převrácení nabízejí některé dražší kamery ve svém uživatelském menu. Použít se dá i externí zobrazovací LCD jednotka, kterou stačí jednoduše obrátit vzhůru nohama. Tedy pouze pro případ, že se chcete vláčet s těžkou baterií, nebou s hromadou tužkových nabíjecích článků.

Náš první natočený krátký film s DOF adapterem najdete v naší tvorbě - jmenuje se Fernet
První natočený film v HD kvalitě (na kameru Canon HV20) s DOF adapterem se jmenuje Les bez stromů
Ukázka teaseru natočeného kamerou FX1 s vyrobeným DOF adaptérem Andělé na kolejích

Pokud se rozhodnete podobnou věc vyrobit, rád vám poradím, neboť jsem jistě na své strastiplné cestě narazil na každý možný problém, který se jen mohl vyskytnout. Pokud si na výrobu netroufáte a toužíte podobnou věc vlastnit, lze zakoupit a zkompletovat, nebo vám prodám nástavec svůj - tubus (pochopitelně s bajonetem na objektivy Canon FD, a se závitem požadovaného průměru na straně druhé).

Odkazy na výrobce DOF adaptérů:
RedrockMicro
RedrockMicro (ČR)
Letus
Daniel's GG-Holders

Návod

Výrobu DOF adaptéru jsem rozdělil na kapitoly tubus, matnice, napájení a kompletace - podle toho, jak jsem sám adaptér vyráběl. Celý proces výroby procházel fázemi zlepšování a zdokonalování. Na fotografiích je momentálně nejnovější verze, která se osvědčila nejen na mé kameře Sony TRV 75, ale i na kamerách jako Panasonic NV-GS 500 a 250, nebo nejnověji na HD kameře Canon HV20. Na konci návodu je i technický nákres a malý přehled o cenách materiálu a práce. To pro představu, na kolik taková samovýroba asi přijde.

Tubus

Výrobou těla adaptéru předcházela návštěva Pardubického obchodu Alupa, kde jsem zakoupil krátké hliníkové trubky těchto průměrů: 60x10 mm (pro díl A a D), 55x2,5 mm (díl B) a 50x4 (díl C) (obr.1). Samotný tubus je totiž složen ze 4 částí (obr.2).Hlavní bajonetové části A (obr.3), do které se vsune část B (obr.4), do ní část C, (obr.5) která drží matnici a nakonec část D s jemným závitem (v tomto případě 46 mm), která přijde zašroubovat k objektivu kamery (obr.6). O výrobu tubusu se postaral jeden zručný soustružník, který dokázal do části A vyfrézovat bajonet pro objektivy Canon FD a dobře si poradil i s jemným závitem.

Všechny díly tubusu do sebe musí pasovat přesně. Následuje povrchová úprava tubusu. Já zvolil chemickou úpravu - černý elox. Tubus se zabarví do černa, neušpiní vás a na povrchu ztvrdne. Ale pozor. Materiál nabude o několik mikronů, což je  důležitá informace pro soustružníka, který s ní musí při výrobě počítat. Eloxování je levné, stojí pár korun, ale dlouho jsem na výsledek čekal. Nikde nebudou kvůli malému množství provádět eloxovou lázeň. Vždy se čeká na větší zakázku, ke které drobné kusy přidají. Do dílu A a B jsem vyhloubil vrtákem (2 mm) důlek a vyplnil červenou barvou (obr.7). Dále je nutné navrtat díry (vrták 2.4 mm) do dílu A, B i C a vyříznout závity (3 mm) (obr.8). Nakonec jsem do dílu B vyvrtal otvor 6 mm. (obr.9) 

Matnice

Z cuprexidové desky o tloušťce 1 mm, kterou lze zakoupit v potřebách pro elektrotechniky, jsem vyvrtal výkružníkem (57 mm) kolečko a do něho znovu vykroužil otvor (38 mm), čímž vznikl kruh A (obr.10) Ten jsem přilepil k hliníkovému dílu C (obr.11 a 12) a na vnitřní straně nařízl 3 drážky.

Připájel jsem 3 ocelové drátky o průměru 0,6 mm, které lze zakoupit v modelářských potřebách (obr.13). Pro pájení drátku jsem použil pájecí neutrální kapalinu, aby cín přichytil k oceli. Výkružníkem průměru 51 mm jsem dále vykroužil kolečko B a do něho jsem lupénkovou pilkou vyřízl obdelník o rozměru 23x36 mm (na delší i kratší straně o milimetr méně než bude rozměr matnice). Vyvrtal otvor pro motorek (5 mm), 3 díry průměru 3 mm pro silonové šroubky a na vnější straně nařízl 3 drážky (ve stejných místech jako u kruhu A) (obr.14). Nyní jsem (pomocí přípravku) připájel kruh A ke kolečku B (obr.15). Přípravek mi zaručil přesnou vzdálenost A od B a hlavně vodorovné uložení. V případě drobného vychýlení by nebyla kresba na celé matnici ostrá. Kruh A tvoří pevnou část vnitřku tubusu, B je část, která bude vibrovat. Z hotového polotovaru je nutné opláchnout proudem vody zbytek pájecí kyseliny.

Následuje motorek – použil jsem nový vibrační pro Nokia 6210 od firmy Aligator. Vložil jsem ho do vyvrtaného otvoru dílu B kontakty nahoru a přilepil z obou stran dvousložkovým lepidlem Epoxy (obr.16). Nakonec jsem připájel k motorku zdířku 3,5 mm jacku (obr.17). Veškeré pájené spoje je nutno přelakovat pájecím lakem, jinak dojde u tenkých ocelových drátků k rychlé korozi. Pomocí 3 silonových šroubků jsem připevnil matnici Canon EE-S (matnou stranou dolu, směrem ke kruhu A) (obr.18).

Napájení

Jelikož se baterie do tubusu nevejdou, musí být motorek napájen externě. Pro tyto účely jsem zakoupil pozici pro 3 ks baterií (1,5 V,tužkové) i s přepínačem (obr.19). Připájel spirálový kabel, který jsem použil ze staré nabíječky mobilního telefonu do zapalovače v autě. I nový se dá zakoupit vcelku levně. Spirálový kabel jsem na metráž nesehnal, ale tato volba je i díky šikovnému zakončení elegantnější. Na druhý konec přišel 3,5 mm mono jack (obr.20).

Pro snížení otáček motoru (a tedy i hluku) lze do el.obvodu přidat 1 Ohm odpor, případně do pouzdra vložit pouze 2 baterie a prostřední pozici propojit drátkem. I takto zpomalený motor vyvine dostatečné vibrace pro správné rozechvění matnice. Pro opravdové pedanty doporučuji instalovat do bateriové pozice kontrolní diodu, která indikuje chod motoru. Nespočetněkrát jsem před natáčením zapomněl motor zapnout a pokazil si tak záběr. Aby nám bateriová pozice při natáčení nepřekážela, opatřil jsem její zadní stranu samolepícím suchým zipem, jehož druhou část jsem nalepil na baterii u kamery (obr.21).

Kompletace

Matnicový díl jsem vložil do tubusu B tak, aby byl motor směrem dolů a zespodu zajistil červíkem (obr.22). To mi zaručí, že pokud bude tečka nahoře, je motor dole a tudíž bude delší strana matnice vůči kameře vodorovně. Protáhl jsem kontakty se zdířkou na jack a zajistil matičkou (obr.23). Na díl B jsem dále nasunul díl A, na který přijde nasadit objektiv Canon FD. Červená tečka na dílu A k červené tečce na dílu B (obr.24).

Správnou vzdálenost nasunutí jsem zvolil následovně: Na objektivu jsem nastavil nekonečno. Tubus jsem namířil na horizont v dáli (třeba z okna) a pohledem sledoval matnici (obr.25). Když byl obraz ostrý, dotáhnul jsem červík na dílu A (obr.26).  Nyní zbývá našroubovat díl D na kameru (obr.27). V tomto případě jsem použil ještě přechodový kroužek step-up z 37 mm na 46 mm (46 mm je průměr vysoustruženého závitu dílu D, 37 mm je průměr objektivu mé kamery).

Po dotažení se nasune složený tubus na díl D červenými značkami nahoru (obr.28) – matnice by měla být správně natočena, což lze kontrolovat v hledáčku kamery (obr.29). Pak jen dotáhnout červík na dílu B a je hotovo (obr.30).

Před nasazením objektivu je nutné zajistit chod clonové mechaniky. Musel jsem tedy připájet z drátu zarážku, o kterou se opírá kovový výčnělek objektivů Canon FD (obr.31). Teď už zbývá nasadit objektiv - červená tečka k červené tečce (obr.32), zaostřit matnici, udělat zoomem správný výřez, připojit jackem napájení, zapnout a může se natáčet (obr.33).

Pro znovu otočení stran (které objektiv obrací horizontálně i vertikálně) používám malý LCD monitor, který převrátím o 180 stupňů (obr.34). Pokud na matnici ulpí prach, lze odstranit pouze suchou cestou – nejlépe ofouknout stlačeným vzduchem. Matnice se  nesmí dotýkat prsty, mastnota z matné strany nejde nikdy otřít.

Na obr 35 je technický nákres adaptéru z horního a bočního pohledu. Na výkresu jsou naznačena místa, kde jsou vyvrtány díry se závitem pro aretaci, otvor pro zdířku napájení a červené orientační značky. Pokud se do výroby DOF adaptéru pustíte sami, počítejte s touto předběžnou kalkulací.: Hliníkové trubky – cca 200 Kč, vysoustružení dílů cca 1 000 Kč, eloxování 50 Kč, matnice Canon Ee-s asi 1 000 Kč, napájení 200 Kč, objektiv Canon FD 50 mm – 2 500 Kč, drobný materiál (cín, motorek, drátky, kyselina, lak, barva…) 500 Kč. Celkem asi 5 400 Kč. Jestliže vám nebude v návodu něco jasné, rád poradím, popřípadě vám jej mohu vyrobit.

Problémy

Po několika dnech natáčení na DOF adaptér s vibrující matnicí jsem narazil na nejeden problém. Motorek, který matnici rozvibrovává je hlučný a pokud budete natáčet film se zvukem, neobejdete se bez externího mikrofonu. Také se projevuje mírná vignetace, jak jste si mohli všimnout v ukázkách. Jestli s tímhle pomůže achromatická čočka jsem nezkoušel. O převráceném obrazu jsem psal v kapitole Vibrující matnice. Posledním, nejmenším problémem je malé zdržení při střihu - obrátit obraz horizontálně i vertikálně.

Všechny tyto problémy mě ovšem neodradí od natáčení s DOF, protože výsledek je úžasný. O to více
v rozlišení HD (ukázka z teaseru Andělé na kolejích)

Typy kamer, na kterých byl DOF vyzkoušen:
Pansonic NV-GS 250, Panasonic NV-GS 500, Panasonic DVX 100 BE, Panasonic HDC-SD5, Canon HV 20,
Canon HV 30, Sony TRV 75E, Sony FX1, Sony HDR-SR 12 E, Sony Z1, Canon HX-A1 a Canon XL1.

Odkazy na díla, ve kterých byl mnou vyrobený adaptér použit:
Tomáš Klus - Navěky (s Anetou Langerovou)
BPM - David
Coco Jambo - Pod maskou
Vladimir 518 - Smichov - Ujezd feat
Hula Girls Wake Kemp 2008